Čapí příběhy 2022 - str. 1

...a takhle to všechno začalo

Na konci května loňského roku (2021) jsem zachytila v některém z médií informaci o hrdinném čápu Bukáčkovi, který přišel o samičku, a jemu samotnému zůstala na starost čtyři malá čápátka. A tak jsem se seznámila s Bukáčkem. Poznala jsem dojemný příběh o pomoci lidí, kteří každodenně vylezou po žebříku do výšky k čapímu hnízdu a pomáhají Bukáčkovi mladé dokrmovat.

Tento příběh mne natolik zaujal, že jsem si hnízdo na internetu vyhledala a začala život na něm pozorovat, spolu s ostatními tisíci sledujícími. Hnízdo je totiž opatřeno on-line kamerou, takže můžete v podstatě ve dne v noci čapí osudy sledovat, a to v přímém přenosu. Součástí tohoto živého přenosu je také tzv. chat, nebo čet, podle toho, jak kdo tu změť písmen a emotikonů chce nazývat. Je to taková syrová diskuze, kde se v jednu chvíli může vypsat ze svých dojmů v podstatě kdokoliv a úkolem několika moderátorů je tuto diskuzi ukočírovat, aby se nezvrhla v totální chaos. V té době jsem se diskuzí neúčastnila, protože jsem o tomto tématu zhola nic nevěděla a nechtěla jsem zdržovat zbytečnými dotazy, to vlastně ani nebylo třeba. Zdržovali s nimi druzí a já jen těžila z případných odpovědí andělsky trpělivých moderátorů. Pozorováním hnízda a útržky někdy dost vyhrocených diskuzí, jsem začala pomalu pronikat do čapího světa. Dozvěděla jsem se zde to úplně základní o hnízdění čápů bílých.

V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že budu osudy těchto překrásných tvorů tak pohlcena, že se jejich životy stanou pro mne tak důležitými a celé to prvotní očumování se promění ve velkou, velikánskou lásku k nim.

odkazy k článku: hnízdo Mladé Buky birdlife   on-line přenos z hnízda Mladé Buky

Letos jsem šla najisto, rovnou za Bukáčkem 

Začátkem dubna 2022, tehdy pravidelně již 8 let tvořím náš Popický zpravodaj a na společenské stránce s jubilanty, nově narozenými dětmi atd., mám obrázek čápa nesoucího dítko, jak jinak, tak na této stránce jsem si vzpomněla na Bukáčka.

Od té doby jsem opět začala sledovat jeho hnízdo v Mladých Bukách. Už tu byl, i s novou partnerkou, kterou místní, právě ti, co před rokem vzali na svá bedra polovinu otcovských povinností a pomohli Bukáčkovi vychovat mladé, pojmenovali Filinka. A děly se tu věci nevídané, v četu to jen vřelo, Filinka zmizela a Bukáček byl zase sám. Tehdy začala moje pouť i po dalších hnízdech v podkrkonoší, o kterých se objevovaly útržky právě v četu. Mluvilo se o čápici Betynce z Trutnova a o Bohunce z Bohuslavic. Brzy jsem se začala velmi dobře ve všem orientovat a sledovala všechna tři hnízda a osudy jejich obyvatel. Naučila jsem se mnoho nového a některé informace jsem začala i sama vyhledávat. Uplatnila se zde i moje záliba pro úpravy fotek a videí, začala jsem si dělat screeny z on-line videí, z nich dělala docela obstojné fotky a vkládala je do facebookových skupin hnízd v Bohuslavicích a Mladých Bukách. Bavilo mě to. Už neexistovaly filmy a mé oblíbené televizní zpravodajství, jedna půlka obrazovky musela ustoupit čápům, a ta druhá patřila práci (pracuji z domu pro naši obec), ostatní se muselo obejít bez obrazu, zůstal jen zvukový podkres.

odkazy k článku: zpravodaj   skupina MB   skupina Bohuslavice

Čapí telenovela

Kdo kdysi sledoval první telenovely, které k nám do ČR dorazily, jako byla Esmeralda, Divoký anděl a další, neubrání se pocitu, že dění na čapích hnízdech takovou telenovelu trochu připomíná. A zde se vám teď pokusím vysvětlit, proč.

To, že Bukáček vloni odchoval a do života připravil své mladé sám, už víme. Vysloužil si tím zaslouženě titul čapí táta roku, stal se celebritou a letos na něj upínalo své zraky spousta diváku, od nás, i ze zahraničí. Když se vloni chýlilo ke konci sezóny a mladí opustili hnízdo, seznámil se Bukáček s čápicí Markétkou a s ní také odletěl na zimu do teplých krajin. Předpokládalo se tedy, že s ní z jara letošního roku také přiletí. Přiletěl s jinou, s již zmiňovanou Filinkou. Dva dny kvetla láska v každém směru, vypadalo to dobře. Od poledne třetího dne se však Filinka již neukázala, zmizela.

Tou dobou se na nedaleké hnízdo v Trutnově vrátila jeho majitelka, čápice Bety. Ta se s Bukáčkem dobře zná, již vloni o něj usilovala, ale neuspěla. Bohužel měla vloni se svojí rodinkou, na hnízdě v Trutnově, podobný osud jako Bukáček. Zmizel jí partner a na mladé zůstala sama. Letos má o Bukáčka také zájem, aby ne, je pro ni zárukou výborné genetické výbavy, je starostlivým otcem a spolehlivým partnerem. Zde si neodpustím vsuvku, tento instinkt jsme my lidé povětšině už dávno ztratili 😆.

O kousek dál, v Bohuslavicích, se na své domovské hnízdo vrátila Bohunka a čekala svého loňského partnera Bohouše. Přiletěl však Krasoň, nádherný mladý čáp, později přejmenovaný na Bohdana a Bohunka ho přijala. Bohouš se jí nevrátil, zahnízdila tedy s Bohdanem. Že je to zamotané? Ale kdepak, teprve bude, ale nebojte se, jen co to rozmotáme, dostaneme se k tomu nejdůležitějšímu, a to k hnízdu v Nových Mlýnech a ke krásnému příběhu jeho obyvatel.

Ale vraťme se na Bukáčkovo hnízdo do Mladých Buků. Betynka sem již párkrát přilétla, byla však vyhnána, ale nevzdala to. Od doby, co zmizela Filinka se od Bukáčka v podstatě nehne. Sedává pár metrů od něho na vedlejším komíně, a to i v noci, čeká na svoji příležitost a jde jasně za svým cílem, získat si Bukáčka a zahnízdit s ním. Opakovaně nalétává k Bukáčkovi na hnízdo, ten jí však zahání a nenechá ji ani přistát, stále věrně čeká na Filinku.

Jen tak pro představu, zde je pár citací diskutujících na četu u on-line přenosu z Mladých Buků:

• "Fili sice včera odlétla a zatím se nevrátila, ale to neznamená, že si tam Buky nastěhuje hned jinou, čeká zatím na Fili, nikdo neví, jak to mají, jak dlouho budou čekat, než přijmou někoho jiného." 
• "Bukynku, máš to těžký viď? Nevíš, jestli čekat na Fili nebo dát šanci Bety, teď hlídáš hnízdo a ani na snídani jsi ještě nebyl...." 
• "Betynko, hoď mu kus jídla do hnízda, to u chlapů zabírá " 
• "Myslím že Buky stále čeká na Fili a proto nechce Betynku" 
• "Ale zase loni taky Markétka usilovala tak dlouho až jí Buky podlehl tady to muže být stejné pokud se tedy neobjeví Fili nebo Markétka." 
• ".... a kdoví, jak dlouho bude čekat a zda Bety vydrží čekat, až se Buky rozhodne." 
• "Myslím že Bety zůstane u Bukynka, ta se jen tak nevzdá, a já jim to přeji, jsou úžasný rodiče." 
• "No právě. Víme, jak to bylo předloni. Jsou fixovaní na svá hnízda. Nevím, nevím, jak to může dopadnout." 

I nadále byla Bety velmi neúnavná, přestože ji Bukáček mnohokrát zahnal, zkoušela to znova a znova, až ji nakonec přeci jen pustil na hnízdo. Dokázala to. Po dost drsném začátku, kdy ji Bukáček jasně dal najevo kdo je tu pánem, nepříjemně ji vyčinil zobákem, držel ji za krk a ona trpělivě držela, už spolu opravují hnízdo. Sláva! Už se dokonce i páří. Takže Buky má novou partnerku, snad spolu teď úspěšně zahnízdí. Betynčino hnízdo v Trutnově je tím pádem volné, pár se usadil u Bukáčků. 

Ještě něco z četu: 

• "Vloni si toto hodně z nás, co sledujeme Buky i Trutnov, hodně přálo.....tento pár. Oba měli tragédii a s mladými zůstali sami.......naše přání se nám splnilo.....děkujeme Betynko a Bukáčku....."

A tímto happyendem by mohla naše telenovela skončit, všichni se měli rádi a žili spolu navěky... Ale kdeže, takhle možná končí telenovely, toto je ale skutečný čapí život, a ten není tak jednoduchý. Píše ho sama příroda a ta si do toho kecat nenechá, a ať se nám to líbí nebo ne, dovede být jak vlídná a laskavá, tak i dost krutá. Člověk se s tím někdy těžce vyrovnává, má tendenci zvířata různě polidšťovat, přisuzovat jim lidské vlastnosti a v jejich osudech vidět podobnosti s těmi svými. Ale o tom až později, teď pojďme dál. 

odkazy k článku: hnízdo Bukáčka   hnízdo Bety   hnízdo Bohunky   

Kde domov můj?

V době, kdy Bety dobývala Bukáčkovo srdce, navštívil její hnízdo v Trutnově jiný pár. Byl to Drsoň s partnerkou. Ano, čtete dobře, Drsoněm ho pojmenovali lidé v diskuzích, drsně totiž zasáhl do života čápů v Bohuslavicích, do života Bohunky a jejího nového fešáka Krasoně - Bohdana.

Bukáčkovo srdce i bydliště bylo dobyto. Prázdné hnízdo v Trutnově mohlo být tedy zabydleno jiným párem. Mohlo, ale nebylo. Bety se nehodlala smířit s tím, že by se na jejím hnízdě někdo cizí usadil. A jelikož je u čápů hnízdo na prvním místě, v hlavičce Betynky se musel odehrávat velký souboj, souboj mezi silnou a nádherně opětovanou láskou k Bukáčkovi a poutem k hnízdu, kde sama vychovala svá první mláďata. A tak, přestože nyní žila v Mladých Bukách, často Trutnov navštěvovala a kontrolovala, případné zájemce o pronájem opakovaně vyháněla. Někdy bylo hnízdo prázdné a jindy tu byl pár, pár, který si hledal své místo. Obhlížel si i hnízdo v Bohuslavicích, byl však vyhnán stávajícím párem. Trutnovské hnízdo se zdálo přijatelné, nebýt neustálých kontrol paní domácí.

Nakonec se to v Trutnově ještě více zamotalo, jedna čápice vyhnala druhou a druhou ta třetí. Až zůstal čáp, později nazvaný Drsoň, sám. No, sám, nebyl sám, stále se sem vracela Bety. Drsoň jí nevadil, dokonce to došlo tak daleko, že se s ní pokoušel spářit. Nedovolila to. Její srdce patřilo Bukáčkovi, tady jen hlídala, aby zde nikdo nezahnízdil. A podařilo se.

Drsoň

Když byla Bety doma, v Mladých Bukách, Drsoň se poflakoval po okolí a bohužel zavítal i do Bohuslavic. Zde celkem poklidně žila Bohunka s Bohdanem. Mladý krasavec Bohdan měl ale trochu toulavého ducha, a když Bohunka jednoho večera snesla očekávané první vajíčko, Bohdan byl zrovna pryč a nevrátil se ani na noc. Co čert nechtěl, ráno se objevil Drsoň, jistě tušíte, že odtud právě pramení toto jeho jméno. Nejistota s Bety už ho zřejmě nebavila a zde viděl příležitost, hnízdo, samičku... Jenže tu byla překážka, cizí vejce. A přestože Bohunka vejce srdnatě bránila, neměla šanci. Víc ani psát nebudu, je to smutné.

Drsoň byl přibližně po hodině pobytu na hnízdě vyhnán navrátivším se Bohdanem. Druhý den snesla Bohunka vejce nové a během následujících dnů ještě tři další.

Tím naše krátká zastávka na bohuslavickém hnízdě zatím končí. Později se sem ještě na chviličku vrátíme. Nikdo ale neumí popsat dění na tomto hnízdě lépe než pan Tomáš Prouza, jeho poutavé články najdete v odkazu níže.

odkazy k článku: čapí hnízdo Bohuslavice

Horní, Dolní, Nové nebo Staré Kotěhůlky

Bukáček byl v klidu, věděl přesně co a jak bude, hověl si uprostřed hnízda, kde byl připraven důlek pro vajíčka. A jakmile začala Betynka chodit nervózně kolem něj, klovat ho do tzv. zvedacího tlačítka na zádech, v klidu vstal a nechal Bety provést všechny rituály, co předchází snůšce. Během následujících dnů snesla Bety celkem 5 vajec a Bukáček si to náležitě užíval. Nejradši by seděl na vejcích jen sám, kdyby nemusel jíst, a občas se protáhnout, Betynka by ostrouhala. Jednoznačně potvrdil svoji pověst nejlepšího táty pod sluncem. Spolu s Betynkou tvořili naprosto dokonalý pár.

A zde konečně přichází chvíle, na kterou jistě čekáte. Od začátku dubna jsem v podstatě poletovala z jednoho hnízda na druhé, mívala jsem dokonce otevřeny všechny tři přenosy najednou. Občas jsem prolétla nějaké nové informace na četu, kde se psalo i o spoustě jiných monitorovaných hnízd. Pro mne byla důležitá jen tato, osudy jejich obyvatel byly těsně svázané, a všichni mi tak nějak přirostli k srdci. Po dalších hnízdech jsem se nepídila, nehledala, tři byla na sledování víc, než jsem plánovala. V té době jsem už vařila pro strýce a jídlo mu vozila, točila videa, dělala fotky, pracovala denně pro obec a k tomu jsem běhala po doktorech. Na jednu šmatlavou bábu činností až moc.

V četu se ale stále objevovaly informace o čápovi v Nových Mlýnech, který statečně bojuje o hnízdo. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohly být Nové Mlýny tady u nás, na jižní Moravě. Říkala jsem si, že tak jako se názvy obcí po celé republice mnohdy opakují, tu máte nějakou Horní, tam zase Dolní, jindy Velké a Malé, tak i Nové a Staré, jistě budou nějaké Nové Mlýny i v Čechách. Naštěstí mi to nakonec přeci jen nedalo a začala jsem hledat, o čem že je vlastně řeč. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že mám čapí hnízdo za humny.

odkazy k článku: hnízdo Nové Mlýny birdlife  čapí hnízda  

Nové Mlýny

Podle všeho se první letošní čáp objevil na novomlýnském hnízdě v první jarní den, takže přibližně o dva týdny dříve, než přiletěli obyvatelé hnízd v podkrkonoší. Hnízdo je na návsi, na komíně bývalé restaurace, u parčíku s barokní sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1731 a krásnou cihlovou zvonicí, sloužící spíše jako holubí dům. Čápi zde hnízdí od roku 2015. Teď bylo hnízdo nově opatřeno kamerou, proto bylo možné, tak jako na 2-3 desítkách hnízd v ČR, sledovat dění v přímém přenosu.

Jenže v tu dobu jsem tak akorát sbírala příspěvky do našeho obecního zpravodaje. Nějaká hnízda mi vůbec nepřišla na mysl. Až toho 7. dubna, kdy jsem byla v plné práci na zpravodaji, a právě jsem se prokousala ke straně 16., kde jsem uviděla obrázek čápa, nesoucího uzlíček s miminem, tehdy jsem si vzpomněla na Bukáčka. A on přesně v ten den přiletěl. Když jsem si někdy k večeru pustila přenos, už tu byl i s partnerkou. Ale o tom jsem již psala.

Novísek

Novomlýnský čáp byl lidmi sledujícími přenos pojmenován příhodným jménem Novísek. Přibližně po týdnu, co Novísek poctivě opravoval a zveleboval hnízdo, které vzal za své, přiletěla první čápice. Jiskra přeskočila a mohlo se začít pracovat na potomstvu. Jenže... Se začátkem dubna přišlo první trápení. Vrátil se sem jiný čáp, původní obyvatel tohoto hnízda, který zde zřejmě hnízdil v předcházejících letech. Čápice, která se k Novískovi připojila, byla pravděpodobné, k Novískové smůle, jeho partnerkou. Původní pár se tedy usadil na vedlejším novém hnízdě, vzdáleném přibližně 150 m od toho Novískova. Sousedovic hnízdo bylo vybudováno namísto starého, které se nacházelo na sloupu elektrického vedení opodál. Pár dní na to, přilétla další čápice. Soused se však nemohl smířit s tím, že jeho původní bydliště bylo obsazeno a začaly tuhé boje. Ve dne, v noci byl Novísek napadán, souboje však vyhrával a svůj nový domov uhájil. Jeho partnerku zřejmě tyto boje natolik odradily, že Novíska opustila. Novísek zůstal sám a nadále čelil tvrdým útokům souseda.

Do hnízda v Nových Mlýnech jsem se poprvé přes kameru podívala někdy v půli dubna. Stále se bojovalo, Novísek vypadal velmi vyčerpaný a byl stále sám. Naděje na zahnízdění svitla až ke konci dubna. Boje ustaly, protože u sousedů už se pravděpodobně sedělo na vejcích. Kdoví, jestli mezi nimi nebylo i nějaké Novískovo. Nikdo totiž neví, jak to s čápicemi vlastně bylo, která z nich byla Malvínka, partnerka útočníka, z původně zde hnízdícího páru, a která byla cizí. Jisté ale bylo, že s tou sousedovic Novísek chvíli žil a pářil se.

Nověnka

Bylo 27. dubna ráno a kolem Novískova hnízda začalo být živo. Poletovali tu dva čápi a pokoušeli se přistát. Jedním z nich byla mladičká čápice. Tu také nakonec Novísek přijal a byl tu nový, krásný pár. Začaly práce na zvelebování hnízda a láska jen kvetla. Nová samička dostala krásné jméno Nověnka. A zde se stalo něco nevídaného, soused již úspěšně zahnízdil vedle, přijal sice porážku, ale čert ví, co se v jeho chytré hlavičce odehrávalo. Jako by si řekl: "hele kámo, hnízdo jsi mi sice obsadil, ale matroš si beru". Když byli totiž Novísek s Nověnkou na lovu, zalétl si sem soused pro větvičky. Normálně tu loupil, loupežník jeden. Je to legrační, taková malá čapí pomsta.

Materiál nebyl důležitý. Dalo se pochopit, že když už sousední pár přišel o své domovské hnízdo, toužil alespoň to těch pár větvičkách, co mu ho budou připomínat. Hlavní bylo, že už se nebojovalo, oba páry měly klid pro své nejdůležitější, geneticky dané poslání, úspěšně zahnízdit a vyvést potomstvo.